Senzor ve fotoaparátu umí zjistit, zda byl snímek pořízen na šířku či na výšku a podle toho nasnímaný obrázek otočit. Při prohlížení snímků pak nemusíte otáčet přístrojem. Automatické otáčení lze v menu přístroje zapnout nebo vypnout.

V digitálních přístrojích je většinou menší senzor ve srovnání s původní velikosti kinofilmu – 24×36 mm. Tím se fotografuje na menší plochu. Crop Factor udává poměr o kolik je tato plocha menší.

Exif (EXchangeable Image File format) je specifikace používaná digitálními fotoaparáty, která fotoaparátům umožní přidat k fotografii tzv. metadata obsahující důležité fotografické údaje o snímku. Exif je možné přidat jen do souborů typu JPEG, TIFF a PSD.

Obsahem Exifu je zejména:

  • Datum a čas pořízení snímku
  • Pro fotografy veledůležité fotografické údaje jako je rozlišení snímku, expoziční čas, clonové číslo, ISO citlivost, ohnisková vzdálenost, způsob měření expozice, použití blesku, vyvážení bílé atd.
  • Název fotoaparátu, který snímek pořídil
  • Informace prokazující autorství (Copyright)
  • Přesnou polohu místa udanou GPS souřadnicemi, kde byl snímek pořízen (to ale nabízí jen velmi málo fotoaparátů)
  • Textový popis snímku

Hodnota ISO vyjadřuje nastavení citlivosti senzoru fotopřístroje. Nízké hodnoty s nižší citlivostí mají kvalitnější obrazové výsledky (100, 200), kdežto vyšší hodnoty, s vyšší citlivostí mají horší obrazovou kvalitu. Ta se projevuje zvýšeným šumem a horší obrysovou ostrostí.

Jsou barevné nebo černobílé rušivé shluky v obraze. Vznikají při focení pravidelných vzorku (např. kostkovaná látka), když se blíží velikosti a struktuře buněk senzoru přístroje.

Sklopení zrcátka při expozici snímku může způsobit mírné vibrace fotoaparátu, které se při delších expozičních časech mohou projevit neostrostí. Proto většina DSLR má v menu možnost aktivovat tzv. předsklopení zrcátka (Mirror Lock-up) určené právě pro redukci těchto otřesů.

Senzor je ústřední částí každého digitálního fotoaparátu a realizuje vlastní zaznamenání obrazu, zjištění barvy a intenzity světla v každém bodě zaznamenávané scény.

Sekvenčním fotografováním se označuje režim, kdy DSLR pořizuje opakovaně snímky po celou dobu stisku spouště a to obvykle maximální možnou rychlostí.

Šumem nazýváme poruchy senzoru při vyšších ISO a dlouhých expozičních časech. Projevují se jako náhodné a nepravidelné body v obraze.

Pokud se během expoziční doby fotoaparát díky pohybům těla fotografa pohybuje. Obraz vytvořený na senzoru díky tomuto pohybu není ostrý – je rozhýbaný. Při použití stabilizátoru obrazu se tato neostrost dá do jisté míry eliminovat. Stabilizátor muže být součástí objektivu nebo těla přístroje.

Řada fotopřístrojů dokáže natáčet video a to i se stereo/mono zvukem, které mají však oproti kamerám řadu omezení. Proto je vhodné sledovat některé parametry natáčeného videa.

Senzor fotopřístroje je udržován ve tmě a je exponován jen po nastavenou expoziční dobu (expoziční čas). Proto je před senzorem závěrka, což bývá součástka zpravidla oponě podobné zařízení, odkrývající senzor na stanovenou dobu po stisku spouště.

Všechny dnešní digitální fotoaparáty nabízejí možnost automatického ostření (AF, Autofocus). Jedná se o automatický posun čoček v objektivu tak, aby předměty ve zvolené vzdálenosti od fotoaparátu byly ostré.

Je pomocné zaostřovací světlo (AF Assist Lamp), které v šeru či tmě pomůže osvítit fotografovaný předmět a tím i umožní přístoji zaostřit. Jeho dosah velmi omezen, řádově jednotky metrů. Pomocné zaostřovací světlo často obsahují externí blesky. V naprosté tmě může působit rušivě (fotografování divadla) a nepříjemné osobě, dojde-li k zasvícení do očí.

Většina přístrojů umožňuje zvolit v hledáčku nebo displeji  místo nebo oblast, na kterou se zaostřuje. Výběr se provádí výběrem jednoho nebo více ostřících bodů (AF bodů). Na přístroji se dá nastavit a určit jeden konkrétní bod i jeho umístění. U profesionálních zrcadlovek se dají nastavit i skupiny aktivních ostřících bodů.

Lepší fotoaparáty mají obvykle tlačítko označené AF-L, které umožňuje zaostřit v jiný okamžik než při namáčknutí spouště. Tím lze oddělit okamžik měření expozice a okamžik ostření a oba procesy svázat s různými nezávislými tlačítky s aretací naměřené hodnoty.

Vyspělejší fotoaparáty mají obvykle tlačítko označené AF-E, které umožňuje měřit expozici v jiný okamžik než při namáčknutí spouště. Tím lze oddělit okamžik měření expozice a okamžik ostření a oba procesy svázat s různými nezávislými tlačítky s aretací naměřené hodnoty.

V tomto režimu fotopřístroj ostří po celou dobu, kdy je namáčknuta spoušť do poloviny. Proto i když se předmět pohybuje, tak je stále udržován ostrý. Tento režim tedy je vhodný na dynamické se scény.  Nesmí však již zaostřený objekt „vyběhnout“ z hledáčku nebo displeje.

V tomto režimu fotopřístroj jednorázově zaostří v okamžiku, kdy je namáčknuta spoušť do poloviny. Tento režim tedy není příliš vhodný na pohybující se scény.

Auto – plná automatika: přístroj si zcela sám zvolí jakým expozičním časem, clonou objektivu a velikostí ISO bude fotografovat.

Přednastavení přístroje výrobcem k možnosti rychlého auto-nastavení přístroje s ohledem k právě fotografovanému žánru. Krajina, portrét, noční fotografie, pláž, makro a další.

P – Programová automatika: fotopřístroj pracuje automaticky, některé parametry lze měnit – ISO, BW. – vhodný v časové tísni fotografa.

A, Av – Priorita clony: Na přístroji se nastaví velikost clony, BW, ISO a čas závěrky si přístroj dopočítá. Vhodný při fotografování krajiny, zátiší, portrétů apod.

S, Tv – Priorita času: Na přístroji se nastaví čas závěrky, BW, ISO a clonu objektivu si přístroj dopočítá. Vhodný při fotografování sportu, reportáže apod.

M – plný manuál: Vše musí nastavit fotograf (důležité parametry – ISO, BW, clonu, čas).

Digitální fotopřístroj umožňuje fotografovat do různých velikostí rozlišení a kvalit snímků. Od nízkých označených JPG Standart, přes JPG Fine až po snímky nekomprimované označujících se jako RAW. U snímků pořízených do RAWů však předpokládají dodatečné úpravy na PC a jsou i kapacitně náročné. RAW formáty mohou mít od výrobců přístrojů i jiné označení např. NEF, RAF apod.

Některé objektivy umožňují mírně doostřitt ručně po automatickém zaostření motorem objektivu. Běžné motory toto obvykle neumožňují a tento postup je může i poškodit. Je potřeba nejprve přepnout do ručního ostření (MF, Manual Focus), tím vyřadit motor a následně je možné ostřit ručně.

Každý zdroj světla má určitou barevnost, která se měří v stupních Kelvina – K. Chceme-li mít snímek barevně věrný musíme, podle zdroje světla, na přístroji nastavit potřebnou hodnotu. Většinou nastavujeme podle pictogramů – sluníčko, mráček, žárovka atd, které odpovídají příslušným hodnotám ve stupních K. Můžeme také využít nastavení AUTO.

Při manuálním ostření je automatické ostření vypnuto a ostří se ručně pomocí zaostřovacího kroužku na objektivu. To je často nezbytné u scén, které jsou obtížné pro automatické ostření – např ve tmě, šeru, zaostřování na reflexní plochy, v makrofotografii atd.

Většina přístrojů umožňuje nastavit způsob – frekvenci snímání obrázků:
1. Single – Po jednotlivých snímcích – při stisku spouště se vytvoří jen jeden snímek.
2. Série – Více snímků při stisku spouště přístroje.
3. Časové zpoždění – po stisku spouště přístroj exponuje po nastavené časové prodlevě, nejčastěji po 2 a 10 s.

Je tlačítko náhledu hloubky ostrosti (umístěné zpravidla u bajonetu objektivu), které objektiv po jeho stisku zacloní. V závislosti na ohnisku a vzdálenosti zaostření a cloně nyní můžeme pozorovat, jak je hloubka ostrosti velká.

Množství světla, které prochází objektivem lze řídit clonou – proměnným kruhovým otvorem ve středu objektivu. Čím větší je průměr clony, tím více světla projde objektivem a dopadne na senzor.

Jsou speciální vrstvy na přední i straně první a zadní straně poslední čočky objektivu, které zabraňují vzniku odrazů světla dopadající a vystupující z objektivu. Tím jsou eliminovány rušivé reflexy – „prasátka“, která působí rušivě v obrazu snímku.

Clonové číslo F (např. 2.8) zajištuje stejné množství světla dopadajícího na senzor bez ohledu na ohnisko objektivu. Základní řada clonových čísel, která mění dle množství světla vždy 2x (světla ubývá s kvadrátem vzdálenosti) , je: 1.0, 1.4, 2.0, 2.8, 4.0, 5.6, 8, 11, 16, 22, 32, 45.

Je velmi prospěšné, doplňkové fotografické příslušenství, které se nasazuje na přední závit objektivu. Svými parametry nám vylepšují výsledný obraz. Nejčastěji jsou používány filtry UV (eliminují Uv spektrum světla a chrání objektiv), neutrální ND filtry (na úpravu expozice) a polarizační filtry (odstraňují reflexy a čistí barvy).

Hloubka ostrosti je stav na snímku, který označuje ostrou zónu před a za zaostřenou vzdáleností. Vše, co je mimo hloubku ostrosti (dál nebo blíž) bude na výsledné fotografii neostré.

Makroobjektiv je objektiv schopný normální práce, ale je optimalizovaný na dosažení, co možná nejlepší kresby v minimální zaostřovací vzdálenosti, kde dosahuje největšího měřítka snímání (např. 1:1, 2:1).

Mezikroužky jsou trubkovité nádstavce bez optických členů – černá trubka, které se nasazují mezi tělo přístroje a objektiv. Oddálí tak o definovanou vzdálenost objektiv od senzoru. Tím dojde k posunu ohniskové vzdálenosti a lze fotografovat na kratší minimální zaostřovací vzdálenost. Nelze zaostřit na nekonečno.

Je technický parametr každého objektivu, který nám udává na jakou minimální vzdálenost je objektiv schopen zaostřit.

ND fitry jsou fitry, opatřené barevně neutrálním sklem, které umožňují prodlužovat expoziční časy nebo fotografovat s odcloněným objektivem.

Ohnisková vzdálenost čočky „f“ je definována jako vzdálenost čočky k jejímu ohnisku (místu kde je ostrý obraz) za předpokladu, že zobrazený předmět je v nekonečnu. Na objektivech se uvádí v mm a jeho velikost určuje úhel záběru – úzký = přiblížení (teleobjektiv), či široký = (širokoúhlý objektiv).

Polarizační filtr nám usměrňuje – polarizuje světlo jím procházející a tím eliminuje nežádoucí odlesky. Časté využití také najde v krajinářské fotografii – prokresluje scénu, ztmaví modré nebe, vyčistí barvy, odstraňuje mlžný opar. Fotografie jsou pak kontrastnější, barevně sytější, “čistější”.  Aby byl jejich efekt ihned kontrolovatelný , jsou konstruovány v otočné objímce a díky tomu lze, otáčením polarizačního filtru, najít polohu, ve které je jeho účinek nejsilnější.

Předsádková čočka je dodatečná optická soustava, šroubovaná podobně jako filtry, na přední závit objektivu. Dělí se na: telepředsádky, širokoúhlé  předsádky a makropředsádky. Nevýhodou předsádek je, že do jisté míry snižují kvalitu kresby objektivu.

Je nezanedbatelnou prevencí proti reflexům všeho druhu a udržení kontrastu snímku. Zabraňuje pronikání nežádoucího světla (i odraženého) do optické soustavy objektivu, chrání také objektiv proti mechanickému poškození a povětrnostním vlivům.

Světelností se označuje největší možný průměr clony, kterého je objektiv schopen. Světelnost se obvykle zapisuje ve tvaru clonového čísla a tedy např. jako f/2.8. Důležitým parametrem každého objektivu je maximální světelnost, která zaručuje dostatečné množství světla jím procházející a dopadající na senzor přístroje. Profesionální objektivy mají zpravidla světelnosti f/ 1,4, 1,8, 2,8.

Eliminuje ultrafialové (okem neviditelné) spektrum světla. Digitální přístroje jsou vybaveny takovým filtrem před senzorem, jeho účinnost je tady sporadická. UV filtr však  nesnižuje světelnost objektivu, nemá negativní vliv na kvalitu snímků a většinou se používá jako poměrně levná ochrana přední čočky objektivu.

Vinětace je vada objektivu, která se projevuje redukcí jasu na krajích obrazu i po jeho obvodu, zejména pak v rozích s porovnáním středu obrazu snímku. Vinětace (není-li masivní) může být poměrně snadno korigována v PC a řada editorů (Zoner, Photoshop) má na tuto korekci přímo vhodné nástroje.

Je kolmá vzdálenost od roviny senzoru (filmu) přístroje k zaostřenému objektu. Čím je clonové číslo menší (menší hloubka ostrosti), musí být zaostření pečlivější. Uvádí se v metrech.

Při bodovém měření je správná expozice určena na základě jasu malé oblasti snímku cca 2% z jeho celkové plochy.

Je vícenásobné snímání scény s různými expozičními parametry.  Fotopřístroj však mění pouze čas expozice a clonu. Díky tomu získáme sérii snímků od světlých až po tmavé.

Množství světla, které prochází objektivem lze řídit clonou – proměnným kruhovým otvorem ve středu objektivu. Čím větší je průměr clony, tím více světla projde objektivem a dopadne na senzor.

Clonové číslo F (např. 2.8) zajištuje stejné množství světla dopadajícího na senzoru bez ohledu na ohnisko objektivu. Základních řada clonových čísel, která mění množství světla vždy 2x (světla ubývá s kvadrátem vzdálenosti) , je: 1.0, 1.4, 2.0, 2.8, 4.0, 5.6, 8, 11, 16, 22, 32, 45.

EV vyjadřuje množství světla dopadajícího na senzor (políčko filmu). Jedná se o vzájemnou kombinaci hodnot expozičního času, clony a ISO.

Je správné množství světla odraženého od fotografované scény, dopadnuté na senzor /film/. Je ovlivnitelné časem závěrky, velikostí clony a ISO. Vhodné expoziční hodnoty naměří expozimetr, který nyní bývá součástí každého digitálního aparátu.

Je zařízení na měření expozice. Nyní bývá součástí fotopřístroje, ale může být i samostatné.

Expoziční čas je expozimetrem naměřený čas závěrky fotopřístroje. Udává se v sekundách a jejich zlomcích.

Expozice se v přístrojích měří 3. způsoby:

1. Poměrové – průměrové měření (matricové, zónové): Expozimetr přístroje snímá informace z více zón – segmentů, kterými je plocha senzoru rozdělena. Vyhovuje cca z 75% všech fotografických scén.

2. Celoplošné se zvýhodněným středem (středové): Expozimetr snímá celou plochu senzoru a zvýhodňuje jeho střed, kde bývá nejčastěji umístěn hlavní motiv snímku. Vhodné např. při snímcích v protisvětle.

3. Bodové měření expozice: při bodovém měření je správná expozice určena na základě jasu malé oblasti snímku cca 2% z jeho celkové plochy. Vhodné např. při snímcích v divadle.

Je fotografická terminologie a charakterizuje výchylky oproti správné expozici. Jestliže byl senzor /film/ vystaven působení dopadajícího delší dobu, je snímek přeexponován – je příliš světlý (bez kresby ve světlých partiích). A naopak nedopadlo-li na něj potřebné množství světla, je podexponován a je příliš tmavý (bez kresby ve tmavých partiích).

This is custom heading element

hrana  snímku

popředí

obrazový střed s hlavním motivem

pozadí

na snímku černá bez kresby

na snímku bílá bez kresby

snímek bez kompozice, bez srozumitelného námětu, zbytečný

snímek není ostrý

snímek je řezavě ostrý

snímek je neostrý pohybem přístroje při expozici

prázdný prostor na snímku

snímek technicky nedokonalý, obsahově prázdný, patřící do koše

teleobjektiv

širokoúhlý objektiv

objektiv

zastínění

srovnat svislice a horizontály

foto zařízení

pohled na portrétovaného z boku

pohled na portrétovaného ze předu

příliš kontrastní snímek

příliš vybledlý snímek

kontrast

lokálně přidat stejnoměrné barevnosti v části snímku

fotoscéna

nedodělané

na snímku převládá žlutá barva

na snímku převládá červená barva

tmavý snímek

portrétovaný bez výrazu

překážející osoba

asistent

zakázka

peníze

světlo

protisvětlo

odrazit

upravit programem v postprodukci

lajdácky fotografovat

úplně otevřená clona objektivu

úplně zavřená clona objektivu

lokálně přidat stejnoměrné tonality v části snímku

lokálně přidat nestejnoměrné tonality v části snímku

orámovat